::::LUFTWAFFE::::
LUFTWAFFE- od Německého Luft=vzdcuch Waffe=zbraň Tedy: Vzdušná zbraň
Luftwaffe byla vzdušná síla Německé armády WEHRMACHT
Odznak příslušníka Luftwaffe
Významá esa např. Adolf Galland (103 sestřelů) , Werner Mölders (115 sestřelů) , Maximillian Stotz (189 sestřelů) , Hermann Graf (212 sestřelů), Erich Hartmann (352 sestřelů)
Messerschmitt Bf 109E (Luftwaffe) v Bitvě o Brtitánii (souboj se Supermarine Spitfire (RAF))
Historie
Vytvoření vojenského letectva v počtu zatím 18 200 mužů bylo oznámeno v roce 1935 a jeho velitelem byl jmenován generál Hermann Göring. Luftwaffe se tak velmi rychle stala sice nedokonale vybavenou, ale nebezpečnou silou. Již v té době uvažovalo Německo o válce, jejíž páteří mělo být letectvo a mechanizované pozemní jednotky. Po roce 1936 se vývoj Luftwaffe obrátil k výraznému technickému růstu, jehož výsledkem byly nové jednoplošné stíhačky a moderní bombardéry. Podle německé teorie "bleskové války" bylo vyráběno několik typů ve velkých sériích. Tyto masově nasazené stroje měly ničivými útoky podporovat postupující tankové jednotky. Významnou zkouškou pro německé letectvo byla účast ve španělské občanské válce v letech 1936 - 1939. V legii Condor, která byla složená z průzkumné, stíhací a bombardovací perutě, protiletadlového dělostřelectva a pozemních jednotek, mohly být vyzkoušeny nové taktické postupy a typy letadel. V roce 1938 byla Luftwaffe již obrovskou silou s 3 000 letadel a 214 500 muži. Bojové letectvo spadalo pod 5 územních leteckých velitelství, za války přejmenovaných na letecké flotily. Plán z počátku roku 1939 počítal s dalším růstem Luftwaffe, jejíž dvě třetiny měly být tvořeny bombardovacími jednotkami. Plán však nebyl nikdy splněn, jelikož začala druhá světová válka. Na začátku války byla většina prostředků věnována na doplnění existujících jednotek, z nichž se většina účastnila polského tažení, které začalo ráno 1. září 1939 a dalších operací proti západní Evropě. Tato vítězství, ale i nezdar v bitvě o Británii si však vyžádali velké ztráty a muselo dojít k reorganizaci a změně koncepce vedení války, protože dosavadní, určená pro Blitzkrieg, již přestávala vyhovovat. V obrovském Rusku se nedostatky bleskové války projevily v daleko větší míře a přes počáteční kvantitativní (část sovětského letectva byla zničena ještě na zemi) i kvalitativní převahu muselo Německo za rychle získaná území draze platit. Postupně musela začít modernizace letadel, docházelo k vyřazování již nevyhovujících strojů a nahrazování novými typy. Jak válka pokračovala začali být problémy i s protivzdušnou obranou Říše, která byla tvořena převážně protiletadlovým dělostřelectvem a stíhací složky tvořily pouze menší část, protože většina letounů byla soustředěna na východní frontě. Od roku 1941 dochází k posilování a reorganizaci stíhačů, přičemž vznikají denní i noční jednotky, později zformované do letecké flotily Reich. Na přelomu roku 1942 a roku 1943 ztrácí Luftwaffe část své úderné síly u Stalingradu, kde padlo mnoho vycvičených letců, které narozdíl od letadel nebylo možno doplňovat tak rychle. V roce 1943 na západě již nedokázala Luftwaffe odolávat úderům spojeneckých bombardérů, protože byl nedostatek stíhaček, jejichž výroba dostala jednoznačnou prioritu až v roce 1944, kdy dosáhlo Německo výroby nejvyššího počtu bojových letadel, z čehož přibližně 40% tvořily stíhačky. Spolu s průzkumnými, dopravními, školními a pomocnými stroji to čítalo 40288 letadel za rok. Porážku nemohlo odvrátit ani nasazení reaktivních letadel (raketových Me 163, proudových Me 262 a He 162) či jiných tajných zbraní (bezpilotní letouny V-1, protiletadlových raket, řízených bomb a operačních raket V-2). Za celou válku bylo vyrobeno přibližně 120 000 německých letadel. Během války jich však bylo 116 000 zničeno. Řada projektů výrazně předběhla svou dobu a stala se předlohou pro spojenecký poválečný výzkum. Jednalo se hlavně o nové palubní radary, reaktivní letadla, zavádění vystřelovacích sedaček, studie samokřídel, šípovitých křídel, ale i měnitelné geometrie křídel.